Procházíš úzkou soutěskou kolem velikého balvanu. Najednou zpoza kamene vyskočil muž. Je celý oblečený v hrozivém kožešinovém oděvu pobitém nejrůznějšími kovovými hroty, ocelovými kruhy a řetězy. To, co se mu houpá u pasu, vypadá jako lidské skalpy, a kapuci hábitu zdobí vybělená lidská lebka. Jediné, co kazí dojem, je muž sám - jaksi se do obleku nehodí, zdá se, jako by mu byl o hodně větší. Zkrátka oblečení na něm splaskle visí, namísto aby se nadouvalo boulemi svalů. V pravé ruce drží chlapík dlouhou dýku, v druhé ruce skrývá malý pomačkaný papírek. Teď právě se do papírku nenápadně koukl. Pak se podíval na tebe a řekl: „UÁÁÁÁÁÁ!“

Chvíli jsi na něj nechápavě zíral. Muž pokračoval, šilhaje přitom do svého papírku:

„Jsem strašlivý skalní lupič! Tvé dny jsou sečteny. Ještě žádný zpocený... co?“ zvedl papírek blíž k očím, „jo, ještě žádný pocestný neunikl mému noži. Hrozivě zamávat nožem... aha,“ řekl a neobratně zamával svou dýkou.

„Ehm...“ pravil jsi.

„Veškerý odpor je mar... marný, cizinče. Dej sem všechno, co máš, a vrhni,“ zadeklamoval a znovu předvedl svou pohybovou kreaci s dýkou.

„Cože?“ zeptal ses překvapeně.

„Aha,“ řekl lupič a otočil papírek ve své ruce na druhou stranu, „a vrhni se na kolena.“

Poslechneš jeho příkaz 709

Budeš odmlouvat 688

Začneš se smát 668

Vrhneš se na něj 713

Pokusíš se mu sebrat dýku 661

Pokusíš se mu sebrat papírek 725