„Ani mě nenapadne,“ řekl jsi, „ustup mi z cesty.“

„Ale to nemůžeš,“ řekl překvapeně, „máš se přece chvět a prosit o milost, ne?“

„Kašlu na to, uhni.“

„Co mám dělat? S tím jsem nepočítal.“

„Říkám uhni, nebo se naštvu.“

„Ach ne,“ rozplakal se najednou muž, „já se na to prostě nehodím. K ničemu se nehodím. Jsem úplně k ničemu.“ Sesunul se k zemi, kde tiše vzlyká.

„Vstaň,“ přikázal jsi mu, „a řekni mi, co jsi vlastně zač. Nevěřím, že bys byl ten obávaný skalní lupič.“ 671