„Hele,“ řekl jsi, „něco mě napadlo! Proč žereš panny?“

„Už jsem ti to říkal, podle pověstí přece panny žerou draky... teda naopak, víš co myslím.“

„Podle všech pověstí?“

„Podle některých,“ připustil drak. „Podle většiny.“

„A podle toho zbytku dělají co?“

„No... různé věci,“ marně vzpomíná drak.

„Přece sedí na hromadě zlata, ne?“ napověděl jsi mu.

„Ale kde mám vzít tolik zlata?“

„Stačily by tři pytle?“ usmál ses. „Když odtud veřejně odejdeš, dám ti tři pytle zlata!“

„Ty máš tři pytle zlata?“ zeptal se drak podezřívavě.

„Ne... ale dostanu je, když tě vyženu. A taky jiné věci,“ usmál ses na dívku, „jestli mě budou chtít.“ Odpovědí ti byl něžný polibek na tvář.

Drak se zamyslel.

„Dobře to zvaž,“ radíš mu. „Máma bude spokojená, že její syn sedí na hromadě zlata, což je pro draka celkem seriozní práce, ty nebudeš riskovat, že tě odtud vyžene nějaký hrdina... a město bude spokojené, že nemá draka. Já budu slavný, a tady... ehm...“

„Smetanka,“ napověděla ti dívka, „ale můžeš mi říkat Pampeliška.“

„A tady Pampeliška bude... Cože? Říkala jsi Pampeliška?“ vykřikl jsi překvapením

„Ano,“ polekala se dívka, „co se děje? Pampeliška - to je takový malý žlutý kulatý kvítek...“

„No jasně, Pampeliška,“ zavýskl jsi, popadl dívku a několikrát s ní zatočil. „Ty moje štístko,“ políbil jsi ji, „už tě mám a už tě nepustím.“

„Co se děje?“ zeptala se zmateně. „Ještě ani nevím, jak se jmenuješ.“

„Ach promiň, já jsem Norik,“ představil ses, „a budu ti všechno vyprávět později. Teď to musíme vyřídit tady s drakem.“ 1021