„No, já jsem o tom zatím přemýšlel,“ začal drak, „a zdá se mi to rozumné. Ale musíte si odvést všechny ty ženské.“

„???“ řekli jste s dívkou oba zároveň.

„No, těch jedenáct panen,“ vysvětluje drak.

„Tys je nesnědl?“ zakroutila dívka užasle hlavou.

„Vždyť jsem říkal, jsem vegetarián,“ pokrčil drak křídly, „ale máma pořád říkala, že sójová panna není žádné žrádlo pro draka. Jenomže já mám prostě k ježení lidí odpor. Tak jsem je zavíral támhle do jedné jeskyně,“ mávnul křídlem někam do dálky. „Ale pořád jim shánět něco k jídlu a rovnat je, když se pohádají, to už mi vážně lezlo na nervy.“

„No to je báječné,“ zasmál ses, „vidíš, co by tě čekalo, Pampeliško, příjemný pobyt s děvčaty.“

„S Jatřenkou Zádrhelovou,“ ušklíbla se dívka, „a s tou namyšlenou Trombovic holkou... to bych se snad radši nechala sežrat.“ „Dohodneme se tedy?“ zajímal se drak a v jeho plazím oku se zaleskla jiskřička naděje. Asi to s děvčaty opravdu nebylo moc zábavné.

„Tak dobrá, dnes v poledne tady. Já budu mít tři pytle zlata a ty přivedeš panny.“

„Ujednáno,“ souhlasil drak. Rozloučili jste se a drak vzlétnul. Chvíli jste ho pozorovali, jak se zmenšuje v dáli, a pak jste se konečně dlouze políbili. Po cestě zpět jsi Pampelišce povídal o tvé sudbě a o daleké cestě za štěstím. A o tom, jak jsi přestal hledat kvůli ní štěstí, netuše, že jsi ho právě našel 1033