Jak už to u vetešníka bývá, obchůdek je plný nejrůznějšího harampádí, věcí zašlých, starých a nepotřebných, věcí smířených se svým osudem, věcí, které již svůj úkol na tomto světě splnily. I vetešník sám je človíček malý a sešlý stářím, jeho žlutou tvář s podivně šikmo posazenýma očima zdobí dlouhý šedivý vous. Na sobě má vybledlé roucho, kdysi snad krvavě rudé, a na hlavě podivný veliký omšelý kloubouk. Odhaduješ, že mu musí být aspoň osmdesát let.

Když jsi vešel, sepnul ruce, hluboce a uctivě se uklonil a zdvořile se otázal:

„Čím mohu sloužit, můj pane?“

Nejsi zvyklý na tak uctivé jednání, tak jsi chvíli zaskočen. Co nakonec řekneš?

Že chceš prodat nějaké věci 781

Že si chceš koupit něco užitečného 846

Že si chceš koupit nějakou zbraň 786

Že si chceš koupit něco pro zábavu 836

Nashledanou - a odejdeš 829