Pokud jsi tento bod již četl, běž přímo na bod 901, pokud ne, pokračuj ve čtení tady.

„Ehm, něco užitečného,“ prohrábl si rozpačitě vousy stařík, „víš, pane, jsem už starý a nepraktický. Ani nevím, co by mohlo v tom dnešním zblázněném světě být užitečné. Vždy jsem svým zákazníkům říkal něco jako: u mě naleznete jen samé užitečné věci. Nebo to bylo: u mě nenaleznete žádné užitečné věci? Ach, ta má paměť. Ale počkej, snad ti poradí moje vnučka. Čchang! Čchang, pojď sem!“ zavolal kamsi dozadu. V mžiku se zavlnil závěs a přicupitala malá, ale rozhodně ne útlá dívenka. Její buclatá tvář je stejně žlutá jako staříkova a oči stejně šikmo posazené. Černé vlasy má spleteny do lesklého dlouhého copu. Kypré tvary jejího těla se přelévají v sytě rudém rouchu posázeném různými složitými ornamenty. Sepjala ruce a způsobně se uklonila.

„Tak to je Čchang, moje vnučka,“ pravil pyšně vetešník. „Tady pán by si rád koupil něco užitečného.“

Čchang se na tebe zeširoka usmála a v tobě trhlo leknutím. Ještě jednou ses na Čchang podíval - ne, není pochyb. Popis sedí. Je malá, žlutá a kulatá. Kdepak zlaťáky! Tahle dívenka je to tvoje štěstí. Není to sice zrovna tvůj typ, ale co naděláš. Měl jsi to čekat - celou dobu víš, že má být malá, žlutá a kulatá, tak se nemáš co tvářit překvapeně. Musíš si s ní promluvit.

Dívka udělala rukama několik složitých gest.

„Je němá,“ vysvětluje stařík, „říká, že tvoje návštěva je světlem našeho skromného domu. Máš ji následovat.“ Aha, takže si moc nepopovídáte.

Požádáš vetešníka o její ruku 870

Následuješ ji 857