„Zlá věc, poutníku,“ pokýval smutně hlavou gardista, „zlá, nicméně v našich krajích poměrně běžná. Za městem se usadil drak. A chce, abychom mu každý měsíc posílali, jak jinak, abychom mu posílali jednu krásnou pannu. Jinak prý zpustoší město i okolí.“ „Doufám, že jste na to vydírání nepřistoupili?“ zhrozil ses. Muž sklopil zahanbeně zrak.

„A co na to vaše krásné panny?“ otázal ses.

„Těch se na názor nikdo neptal,“ pokrčil rameny. „Král se rozhodl, že nebude riskovat osud celé země. Ber to tak, že ty dívky vlastně konají velkou službu své vlasti,“ dodal nepřesvědčivě, když viděl pohoršený výraz tvé tváře.

„Ach tak, necitelný despota, pro kterého život jednoho poddaného nic neznamená...“ nechal ses unést, ale strážník tě zadržel: „Mlč, neboť nevíš, co říkáš, cizinče! Věz, že král sám tomu řešení není rád. Všechny krásné panny ve městě metaly losem o pořadí na drakově jídelníčku... i jeho dcera, Její Výsost princezna Jahůdka. A los jí určil třinácté místo.“

„Chudinka,“ pokýval jsi chápavě hlavou, „tak to už jí zbývá sotva rok života.“

„Kdepak rok,“ zavrtěl hlavou strážný, „poslední měsíc. Zítra časně ráno si drak přiletí pro dvanáctou dívku. Tak, tak, cizinče, již rok naše město drak sužuje.“

„A to se nenajde nikdo, vůbec nikdo, kdo by vás draka zbavil? Nějaký hrdina nebo tak něco?“

„Jeho Veličenstvo král sice vypsal odměnu tři pytle zlaťáků tomu, kdo nás draka zbaví, ale pokud si vzpomínám, tak se o to zatím nikdo nepokusil. Pokud chceš slyšet můj názor,“ naklonil se strážný blíž k tobě a ztlumil hlas, „tak ti opravdoví hrdinové vyčkávají a objeví se až tak někdy koncem příštího měsíce. To král určitě zvýší odměnu. Někteří tvrdí, že prý klidně půjde cena až na půl království a ruku princezny k tomu.“

„A když se ani pak nikdo neobjeví?“

„No,“ poškrábal se rozpačitě ve vousech strážný, „vem to z té lepší stránky. Co by chudinku Jahůdku čekalo? Nudný život po boku nějakého tlustého starého šlechtice... Víš, ono to pro ni vlastně není tak špatné, je sice ve smrtelném nebezpečí, ale zase na druhou stranu má šanci dostat za muže nějakého toho svalovce, který ji zachrání. No jo, zatím jsou ale odměnou tři pytle zlaťáků. Ne že bych neměl ta malá žlutá kolečka rád, ale riskovat kvůli nim život? Nevím, nevím...“

„Říkal jsi - malá žlutá kolečka?“ zbystřil jsi. „No jo, máš pravdu,“ zavýskl jsi a potřásl překvapenému strážnému rukou, „děkuji ti, opravdu jsi mi moc pomohl.“ 782