Vesele jsi proběhl branou do města, takže jsi ani neviděl výmluvné gesto, kterým strážný vyjádřil pochybnosti o tvém duševním zdraví. A ani tě to nezajímalo, hlavou ti vířily divoké myšlenky: „No jasně, zlaťáčky, malé žluté kulaté, to je tvoje štěstí,“ říkala jedna z nich. „Tři pytle štěstí,“ podotkla zasněně druhá. „Haló, počkat,“ řekla třetí. „Tři pytle štěstí na dosah ruky,“ zavířila nadšeně čtvrtá. „Už jen zabít draka a... zatraceně,“ zarazila se pátá. „No právě,“ dostala se konečně ke slovu třetí, „to bude ještě asi problém.“

Zatím tě hlavní ulice vede na náměstí. Kolem tebe spěchají do tepla svých domovů místní občané, řemeslníci zavírají své dílny, obchodníci své krámky. Sem tam se za tebou někdo otočí a řekne něco jako: „No né, podívejte se, jak tomu člověku víří hlavou myšlenky.“ Na náměstí, do kterého ulice ústí, panuje k večeru celkem klid. Většina trhovců již sbalila své Stánky a obchůdky, jež náměstí lemují, jsou většinou také zavřené. Uprostřed náměstí stojí kamenný sloup a na něm ve větru vlaje nějaký papír. U něj postává několik měšťanů a rozmlouvají spolu.

Půjdeš ke sloupu 798

Podíváš se na krámky okolo náměstí 834