„Máš pravdu,“ přisvědčil, „nejsem to já. Šel jsem tudy předevčírem a ten chlap na mě vyskočil. No a já jsem ho přemohl, svázal a sebral mu oblečení a zbraň.“

„Ty?“ řekl jsi nedůvěřivě.

„No jasně, jestli nevěříš, pojď se mnou,“ řekl a zavedl tě za nedalekou skálu. Tam jsi spatřil obrovského chlapa se zlým zarostlým obličejem, ze kterého přímo sršela krutost a nenávist. Byl jen ve spodním prádle a byl důkladně zasukován do lana a řetězů.

„A tak mě napadlo,“ pokračoval chlapík, „že bych to zkusil taky. Myslel jsem si, že bych pro to mohl mít vlohy. Všechno jsem si pěkně sepsal, abych to nezvoral. A vidíš - zvoral jsem to! Opravdu se nehodím k ničemu,“ začal znovu natahovat.

„A jak jsi ho vlastně přemohl?“ kývl jsi hlavou směrem ke skutečnému loupežníkovi.

„No jak... normálně, přemohl jsem ho.“

„Kecy,“ zaburácel hromovým hlasem spoutaný loupežník. „Jak sem na něj huknul, tak se hned podělal. Kecnul si na zadek a začal natahovat. Pak se vrhnul ke mně a chtěl mi snad líbat bagančata nebo co,“ odplivnul si znechuceně. „To mě trochu vyvedlo z míry, udělal sem dva kroky zpátky, zakopl, upadl a praštil se do hlavy. A když sem se vzbudil, už sem byl takhle zašněrovanej a ten spratek se cpal do mejch hadrů.“

„No, tak nějak to bylo,“ pokrčil rameny novopečený loupežníček. „A proč ses chtěl dát také na dráhu zločinu?“ zeptal ses jej. „No to je přece jasné, sláva, honičky s vojáky... a hlavně poklady. Bohatství, ne?“

„A co tenhle,“ ukázal jsi na pravého loupežníka, „ten žádné poklady neměl?“

„No jo, máš pravdu... hej, chlape, vyklop, kde máš poklady, a hezky rychle.“

„Drž hubu,“ odpověděl mu tvrdým hlasem, který i od spoutaného zněl výhružně.

„No jo, vždyť jsem tak moc neřek,“ omlouval se rychle chlapík.

Zkusíš z chlapa dostat, kde má poklady 730

Půjdeš jeho poklady ve skalách hledat 716

Půjdeš dál 717