Schyluje se k večeru a ty konečně stojíš v údolí, psychicky i fyzicky vyčerpán. Máš pocit, že jsi v dáli před sebou uviděl skrz clonu deště několik světýlek. Ano, jsou to světla, teplá světla linoucí se škvírami zpod dveří a okenic několika prostých vesnických domků. Mezi tebou a malou vesničkou, kde by ti jistě v takové nepohodě poskytli přístřeší, už stojí jen jedna překážka - rozvodněná řeka. Je vidět, že takové bouře tu nebývají častým jevem a hladina řeky že obvykle bývá mnohem níž. Dřevěná lávka, která přes řeku vede, je totiž už těsně nad rozbouřenou hladinou a uprostřed se vlny částečně valí i přes ni. Máš pocit, že praskající dřevo už dlouho nemůže vydržet nápor vln a větru. A spadnout do divoce se ženoucí řeky, to by byl tvůj konec. Je ti zima, rychle se rozhodni, co uděláš.

Pokusíš se rychle přejít přes lávku 620

Chvíli počkáš na břehu a budeš lávku pozorovat 597

Vrátíš se kousek zpět a v lese přečkáš noc 619

Zahrozíš pěstí proudům vody padajícím z nebes 608