Zvedl jsi hlavu k nebesům, jednou rukou sis chránil oči proti dešti a druhou zahrozil černým mrakům. Nutno říci, že tvé gesto nevypadalo zrovna pokorně. Na odpověď jsi dlouho nečekal - prudký záblesk tě oslepil a v příšerném burácení hromu, který okamžitě následoval, zanikly tvé nadávky.

Když ti přestaly před očima běhat mžitky a ty jsi znovu pohlédl na řeku, nezbylo z mostu víc než pár kusů ohořelého dřeva střídavě se objevujících a zase mizejících ve vlnách řeky, jejíž dravý proud je unášel někam pryč, za oponu deště. Usoudil jsi, že rouhání se nevyplácí. Budeš muset počkat do rána na tomto břehu 619