„No kam bych šel, tudy,“ pokrčil jsi rameny, „chci se dostat přes ty hory.“

„No to je fajn, já jdu taky tam,“ ukázal stařík zažloutlé zuby v širokém úsměvu, „to nám cesta hned líp uteče. Chvilku na mě počkej, jen co si odpočinu, půjdeme.“

Nezdá se ti, že by stařík byl zrovna rychlý společník. Určitě bys na něj musel pořád čekat. Ale zase by sis měl s kým povídat. Tak co, počkáš nebo odejdeš bez něj?

Počkáš, až si odpočine 476

Odejdeš 433