„Výborně, posaď se, za chvíli jsem tady.“ Odběhl někam dozadu a slyšel jsi, jak tam něco někomu vysvětluje. Netrvalo dlouho a přišel zpátky.

„Tak, už se to připravuje,“ zamnul si ruce, opatrně zavřel obrovskou knihu, kterou měl na stole, a postavil ji na polici k několika dalším. Pak se pohodlně posadil na židli proti tobě.

Hmmm, tak další mylná představa, pomyslel sis. Říkalo se, že Dudlibol bydlí zcela sám - a přitom tu má kuchaře, hospodyni nebo někoho takového.

„Kdepak,“ usmál se Dudlibol, „opravdu tu žiju docela sám.“ Z kuchyně vzadu, odkud se čas od času ozvalo zařinčení nádobí, se začala linout vůně připravovaného špenátu.

Jsi zmaten. Tak s kým tedy Dudlibol prve vzadu mluvil? A kdo tam teď připravuje ten špenát?

„Špenát,“ řekl druid. „Byl jsem ho poprosit, jestli by se nemohl připravit - on špenát je sice starý bručoun, ale uvařit se, to teda umí! A dělá to rád. Víš, je to jedna z těch rostlin, které jsou rády snězeny. Pro nás druidy je to neocenitelná věc - ti útlocitnější by bez takových rostlin umřeli hlady.“

Chvíli ti trvalo, než sis všechno urovnal v hlavě. Něco se ti na celém dosavadním rozhovoru nezdálo, ale nemohl sis uvědomit co. Mladík se na tebe mlčky díval a pobaveně se usmíval.

Z kuchyně se ozvalo trojí důrazné šplouchnutí, které sis i ty dokázal přeložit jako „hotovo, můžete podávat“. Druid se zvedl ze židle a zamířil dozadu.

„Mně prosím bez železa,“ osmělil ses říci a zvuk tvého hlasu ti připomněl, co se ti zdálo tak podivné - ačkoliv jste se už pěkně dlouho bavili, neřekl jsi dosud ani slovo. To tě definitivně zmátlo.

„Hmmm... tak trochu dokážu číst myšlenky,“ řekl vracející se druid a postavil před tebe misku kouřícího špenátu s dřevěnou lžící. „A už se na nic neptej a jez, ať ti to nevystydne.“

Opatrně ses začal rýpat lžící ve špenátu. Byl vskutku neobyčejně chutně upraven, ale dával sis radši celou dobu pozor, abys omylem nesnědl nějakého toho vitamína. Ale asi byli ve špenátu rozemletí. Možná díky nim byl tak dobrý. Usmyslel sis, že musíš Dudlibola požádat o pytlík vitamínů, abys něco donesl domů.

Druid byl s jídlem hotov dříve a donesl ještě dva hrníčky a džbánek s mlékem. „To je jezevčí,“ řekl, když viděl, že ti chutná. „Ale teď již běž spát. Vidím, že jsi unaven.“

Odněkud z komory přišla masivní dubová postel, rozestlala se, svlékla tě a uložila tě do sebe. Dobrou noc 394