Druhý den ráno tě čekala vydatná snídaně - plná miska špenátu a sklenice kančího mléka. Poděkoval jsi a chtěl ses druida zeptat, jak najdeš své štěstí. Ještě než jsi otevřel pusu, Dudlibol řekl:

„Je mi líto, ale to ti nemohu prozradit. Ne že bych o tvém štěstí nic nevěděl, ale budoucnost prozrazovat nesmím. Vznikly by tím velké problémy se sousledností v časoprostorovém kontinuu a tak,“ pokrčil rameny.

Jsi zklamaný. Tak dlouhou cestu jsi vážil, aby ses dozvěděl, že své štěstí nenajdeš kvůli nějaké hromadě podivných slov.

„No, ale že jsi to ty, budu ti povídat takovou pohádku,“ mrkl na tebe spiklenecky druid. „Za sedmero horami a sedmero řekami leží malé království, kde bydlí štěstí. Rozumíš?“

„Takže mám jít za sedmero hor a sedmero řek? A tam někde je moje štěstí?“ zeptal ses nahlas.

„Pssst, nic takového jsem ti neporadil,“ přikrčil se druid a ztišil hlas, „časoprostorové kontinuum má oči všude. Jen jsem ti povídal pohádku, jasné? Co si z toho ty vyvozuješ, to už je tvoje věc. Takže nezapomeň, za sedmero horami a sedmero řekami.“

„A jak ho poznám... tedy... jak v té pohádce štěstí vypadá?“ opravil ses. Druid na chvíli ztuhl a jeho oči dostaly nepřítomný výraz a hleděly někam skrz tebe. Po chvíli se opět uvolnil, opatrně se rozhlédl a tiše řekl:

„To štěstí je... malé, žluté a kulaté. Snad jsem moc neprozradil. Víš, věštit se má vždy jen v náznacích.“

„Děkuji ti mnohokrát,“ řekl jsi a chtěl ses vydat na cestu. „Počkej,“ zadržel tě druid, „nemůžu tě pustit na tak dlouhou a nebezpečnou cestu jen tak. Zůstaň tu pár dní, odpočiň si a připrav se na cestu.“

Rád jsi druidovu nabídku přijal. Zjistil jsi, že druid má domek velice pohodlně zařízený a za domkem má dokonce malou přírodní tělocvičnu. I na špenát sis časem zvykl. Druid sice trávil spoustu času v lese a ty jsi zůstával v domku sám, ale to ti nevadilo. Kde jsi trávil většinu svého času?

Dudlibolově knihovně 419

Dudlibolově tělocvičně 432