Cítíš se najednou zmateně a trapně. Zmateně proto, že když jdeš několik dní za důstojným bělovlasým moudrým starcem, nemůžeš okamžitě nahradit tuto představu hubeným mladíkem a cítíš se tak trochu podveden. No a trapně proto, že nevíš, jak se k mladíkovi chovat - ne že by sis v duchu dávno nepřipravil, jak s ním budeš mluvit, ale říkat mu ctihodný starče ti přijde tak nějak nevhodné...

„Říkej mi jednoduše Dudlibole,“ přerušil tvé úvahy druid a podal ti pravici. Chtěl jsi říci těší mě, Norik, ale zarazil ses, když sis uvědomil, že to stejně ví.

„Mě taky,“ odvětil Dudlibol. „Posaď se,“ ukázal ke stolu, „a jistě máš už taky pořádný hlad.“

Vytanula ti na mysli představa pořádného kusu pečeně a uvědomil sis, že máš opravdu pořádný hlad.

„No, maso, to u mne nedostaneš,“ pokrčil rameny druid, „když si tak celé dny povídáš se zvířátky, tak pak na ně večer nemáš ani chuť. Ale můžu ti nabídnout špenát nebo...“ druid se na chvíli zamyslel, „... nebo špenát. Je v něm železo a spousta různých vitamínů!“

Představa mísy špenátu, ve kterém plavou kusy železa a leze spousta různých podivných brouků, tě sice nenadchla, ale přece jen máš dost hlad.

Tak co si vybereš?

Dáš si špenát 436