„Jistěže, zbloudil,“ zalžeš nestydatě, „už ho nikdy nikdo neviděl.“

„Výborně,“ zajásal muž, „tak to mohu bez obav vejít.“ Ještě než vešel do lesa, otočil se a zeptal se:

„A houby - rostou?“

„Jistěže, hřiby jako stodoly a bedle jako kostelní věž,“ pravil jsi vážně.

„Díky, sousede!“ Muž zmizel v přítmí lesa. A ty jsi chvíli počkal a pak vyrazil za ním 348