Vkročil jsi do stínu koruny stromu a na tvé tváři se rozhostil... co se děje? Slunce se do tebe zase opírá plnou silou. Ale jak to? Pohlédl jsi nad sebe a spatřil, že všechny listy najednou seschly a scvrkly se a z bohaté zelené kštice stromu zbylo jen smutné řešeto.

„Checht...“ ušklíbl se tenký, seschlý a pokroucený kmen stromu, který neposkytoval téměř žádný použitelný stín.

„Co se stalo?“ zeptal ses. „Kam zmizelo tvoje listí? Tvá bohatá koruna?“

„Je pryč... dobrý, ne?“ řekl strom.

„Tys to udělal schválně!“ obvinil jsi jej.

„Jo. Checht!“

„Ale... ale proč?“ nechápal jsi.

„Protože jsem strom Prasák,“ vytvořila kůra stromu další škodolibý úsměšek. „Stojím tady a užívám si pocestných.“

Teda, to je ale sprosťárna ⇒ N-1(213), říkáš si. Jak něco tak odporného může v našem světě vůbec přežít?

Poprosíš jej, jestli by ti nemohl udělat stín 183

Ulomíš mu větev 184

Řekneš mu, že ho pokácíš 181

Zasměješ se 161

Pokusíš si na chvíli odpočinout ve stínu kmene 158