„Tak moment,“ řekl Norik, odvrátil se od měšťanů a jejich dcer přímo k tobě. „Jak to myslíš? Nejprve mě štveš přes hory a doly na cestě za štěstím a když ho konečně najdu, chceš mi ho vzít? Co tě k tomu vede? Zvědavost nebo nějaká zvrácenost? Ano, ty si hraješ, ale uvědom si, že příběh, který vytváříš, je můj život! Na to zkrátka nemáš právo. Děkuji ti, žes mě dovedl až sem, ale v tomto tě zkrátka neposlechnu...“ 1034