Stojíš bezradně na vyprahlé planině a nemůžeš odejít. Jsi odhodlán vyzkoušet cokoliv, abys ji zachránil.

„Tak běž,“ vykřikla dívka. Zakroutil jsi hlavou. Pak tvůj pohled zalétl k obzoru a ty jsi spatřil na obloze rychle se zvětšující skvrnu. Ukázal jsi beze slova tím směrem. Dívka se ohlédla a vykřikla. Pak se vrhla k tobě:

„Vypadni, slyšíš, utíkej!“ křičí. „Na co ještě čekáš, táhni odsud,“ vrhá se na tebe pěstmi a nevšímá si draka, který pomalu přistává nedaleko od vás. Ustupuješ před jejími ranami a přitom fascinovaně sleduješ obrovské tělo draka, jenž právě majestátně skládá křídla. Dívčin hlas pomalu přešel od odhodlání přes vztek k zoufalství. V jejích očích se objevily slzy:

„Běž, prosím, zachraň se,“ rozvzlykala se, „chci, abys žil.“ Když ses přesto nepohnul, nakonec se ti vysíleně zhroutila do náručí. Konejšivější stisknul její roztřesené tělo.

„Ehm...“ řekl drak, „rád bych vás upozornil, že tu nejste sami. Co kdybyste mi věnovali také trochu pozornosti?“ Dívčino tělo se přestalo chvět. Odstrčila tě od sebe, otočila se a postoupila směrem k drakovi.

„Musí tady být?“ kývl drak směrem k tobě. „Dosud to vždy šlo beze svědků, nemohli bychom tak tedy pokračovat i pro dnešek?“

Odejdeš 1007

Postavíš se po bok dívky 1032