„Máme se snad protivit osudu?“ zahřímal jsi. „Ne. Ona je moje štěstí a žádná jiná. Je malá, žlutá a... hezká,“ zaimprovizoval jsi. „Přesně tak, jak praví věštba. Bude svatba!“

„No, jestli na tom trváš a jestli se líbíš ty Čchang, tak vašemu štěstí bránit nebudu,“ kroutí hlavou nevěřícně stařík.

Podíval ses vyzývavě na Čchang. Ta ze sebe překvapením stále ještě nemohla vypravit ani slovo. (Promiň, Čchang, to byl hloupý žert.)

„Jak vidíš, Čchang souhlasí,“ řekl jsi nekompromisně, „začni chystat veselku!“

A byla svatba 839