„Tady máš čtyři měďáky, ty vydřiduchu,“ vtiskl jsi mu do tučné dlaně peníze (odepiš si čtyři měďáky). „Nejdřív mi přines něco dobrého k jídlu a pití, vykoupu se až potom.“

„Říkal jsem, že nenaléváme. A navíc pití není v ceně.“ „Hmmm... tak mi k tomu jídlu dones aspoň vodu.“

Odkolébal se do kuchyně. Sundal sis židle z jednoho stolu, posadil ses, natáhl sis nohy a čekáš. Za nějakou dobu přifuněl zpocený hospodský a v rukou má kouřící talíř.

„Promiň, pane, jsem teď na to sám, když chudák moje holka... zatracenej drak!“ zastavil se na chvíli a rukou si protřel oči, v nichž se mu zaleskly slzy. Hned se zase vzpamatoval a pokračoval k tvému stolu: „Máme dnes výborný špenát... copak, pane?“ podivil se, když viděl, jak jsi zbledl.

„Ale nic, toho si nevšímej,“ pravil jsi nešťastně, „to je jen můj osobní problém.“

Hospodský se s povzdechem posadil na své místo (na dvě židle u výčepu) a otřel si zpocené čelo. Dojedl jsi svou porci špenátu, zapil ji vodou a řekl jsi:

„Dobré to bylo. Děkuji ti. Teď bych rád viděl svůj pokoj.“ 838