Na pohled vypadá hostinec jako každýjiný, ne všakjiž na poslech. Křiklavě barevný vývěsní štít se houpá ve větru a jeho skřípot je jediný zvuk, který hospoda vydává. Opatrně vcházíš pootevřenými dveřmi do lokálu. Je prázdný a židle jsou nohama vzhůru naskládány na stolech až na dvě - ty stojí u výčepu a na nich smutně sedí mimořádně vypasený muž a jeho pleš hází smutné prasátko na strop. Když jsi vešel, zvedl hlavu a upřel na tebe pohled prasečích oček hluboko zapadlých v masité růžolící tváři: „Nenaléváme!“

„A pročpak?“

„Nesmí se to. Je smutek. Zítra je tu drak. Večer před tím se nesmí v hospodách čepovat. Jsi asi cizinec, že to nevíš,“ pokýval hlavou a prasátko několikrát přeběhlo tam a zpět po stropě. Pak ještě zamumlal něco o mizerným drakovi a zkažených obchodech.

Omluvíš se a odejdeš 829

Zeptáš se, jestli nemá volný pokoj 862