„Tak dost,“ řeklo tvoje Svědomí, „půjdeš zpátky do Vektezalkova a utržené peníze dáš tomu, komu opravdu patří.“

„A není to nesmysl?“ ozval se opatrně Rozum.

„Ty mlč,“ okřiklo ho Svědomí, „tys do toho mohl kecat, dokud měl Norik kladnou Náladu.“

A Rozum zahanbeně zmlknul. Norik se vydal zpět přes sedmero řek, sedmero hor a Levektekadruzabský les do Vektezalkova. My však jeho cestu nebudeme sledovat, protože už to tam známe a nebylo by to zajímavé.