Téměř bez zaváháníjsi odvětil: „Husličky.“

„Určitě?“ zkouší tě Emca.

„Samozřejmě,“ nenechal ses zmýlit, „podle třetího lemmatu Josky Šilhavého o duální koncepci idiotismu se Békavcovo schéma paratrhlého dialogu transponuje na...“

„Dobře, dobře,“ přerušil tě, „vidím, že jsi opravdu bystrý a chápavý žák. Myslím, že bys to mohl v bláznění dotáhnout dost daleko. Beru tě, od zítřka je to tady na sedm dní celé tvoje,“ máchnul rukou směrem ke svému království - k boudě plné harampádí, které se tu zdánlivě válelo bez ladu a skladu, ale o kterém jsi nyní věděl, že každý kousek je uložen s vědeckou precizností přesně na svém místě tak, aby co nejvíce vynikala jeho nesmyslnost až bizarnost.

Dalšího dne Emca odjel. Ten týden, který jsi tu strávil, patří k nejšťastnějším chvílím tvého života. Lidé tě tu měli rádi, děti se dokonce smály a házely po tobě kamení. Uvažoval jsi, jestli to není tvé štěstí - když se Emca vrátil, dobře sis jej prohlédl, není-li malý, žlutý a kulatý. Nebyl. Vyfasoval jsi odměnu, s Emcou jste si srdečně potřásli nosy (starý cechovní pozdrav obecních bláznů) a vydal ses vesele na další cestu. Připiš si sedm měďáků a doplň všechny ztracené body nálady 754