„Já jsem Norik,“ představil ses, „jsem na cestě za svým štěstím. Neviděl jsi ho tu někde?“ Naklonil ses až k jeho uchu: „Mělo by být takové malé, žluté a kulaté.“

„Hmmm... malé... žluté... kulaté... že by žlutý kvark?“

„Co prosím?“

„Ale nic, jen tak si brblám. No nevím nevím... viděl jsi už někdy mláďátko kouleče žlutého?“

„Neviděl. Takový tvor existuje?“

„Nevím, ale klidně by mohl. A pak by to mohlo být to tvoje štěstí...“

„Tak děkuji,“ zatvářil ses ne příliš vděčně.

Začneš už konečně mluvit k věci 777

Budeš ještě jen tak nezávazně tlachat 779