Vyrážíš dolů po proudu řeky a hledáš nějaký jiný most. Cesta je dlouhá, ale sluníčko svítí a jde se ti celkem příjemně. Celý den jsi na žádný most nenarazil. MĚL BY SES NAJÍST. Druhého dne kolem poledne jsi došel do malé vesnice na tvém břehu řeky. Promluvil sis s lidmi a zjistil, že místní most také vzala voda. Ale poradili ti, že kousek dál po proudu žije rybář a ten že prý má loďku. Poděkoval jsi a rychle pokračoval v cestě.

Netrvalo dlouho a spatřil jsi malou chatu u vody. Na břehu před ní sedí starý šedovlasý muž s udicí a chytá ryby. Loďku však nikde nevidíš.

„Ehm,“ snažíš se upoutat mužovu pozornost, „berou?“

„Ne,“ pravil rybář a ani se neohlédnul.

„Ty prý máš loďku,“ přešel jsi přímo k věci.

„Ne,“ odtušil, „voda ji vzala.“

„Aha, tak děkuji,“ pravil jsi smutně a chystal se odejít. Vtom se splávek zazmítal a rybář vytáhl na břeh rybku. A jakou rybku! Měla šupiny snad z ryzího zlata. Muž ji sundal z háčku a zlatá rybka otevřela pusu a pravila tichým cinkavým hláskem:

„Ach, rybáři, neukončuj můj život! Pusť mě a splním ti jakékoliv přání.“

„Já jsem chytil zlatou rybku! Já jsem chytil zlatou rybku!“ zvedl rybář rybku oběma rukama nad hlavu a poskakoval po břehu jako šílenec. „Budu boháč! Budu slavný!“ halekal. Náhle se však popadl za srdce a skácel se k zemi. Sklonil ses k němu a zjistil, že je konec. Toho štěstí bylo na něj moc. Zatlačil jsi oči v jeho rozjásaném obličeji a zvedl rybku, která mu vypadla z rukou a mrskala se teď na břehu. Kouknula na tebe svýma rybíma očima a zaškemrala:

„Tobě také splním přání. Pusť mě, prosím.“

Budeš si přát, abys uměl plavat 615

Budeš si přát, aby most ve vesnici opět stál 638

Budeš si přát, aby rybář obživl 669

Budeš si přát, aby ses ocitnul na druhém břehu 684

Budeš si přát, abys žil dlouho a šťastně 658

Nebudeš si přát nic a rybku zabiješ a sníš 702

Nebudeš si přát nic a hodíš rybku zpátky 659