Už nějaký čas sestupuješ dolů do údolí, když nastala v dusném ovzduší přímo hmatatelná změna. Celý svět náhle potemněl, jak obrovské černé mraky zakryly slunce. Spěcháš, neboť vidíš, že se schyluje k něčemu opravdu velkému. A pak poprvé zahřmělo.

Jako by se na ten povel oblaka roztrhla a vyklopila svůj obsah přímo tobě na hlavu. Během chvilky jsi promočen na kůži. Musíš rychle doběhnout někam, kde se můžeš schovat. Ke hranici lesa už to není daleko 598