Sestupuješ dolů do údolí. Už jsi dosáhl skoro hranice lesa, když nastala v dusném ovzduší přímo hmatatelná změna. Celý svět náhle potemněl, jak obrovské černé mraky zakryly slunce. Spěcháš, neboť vidíš, že se schyluje k něčemu opravdu velkému. A pak poprvé zahřmělo. Jako by se na ten povel oblaka roztrhla a vyklopila svůj obsah přímo tobě na hlavu. Během chvilky jsi promočen na kůži. Rychle dobíháš pod ochranu prvních stromů. Jejich koruny sice nezadrží proudy vody padající z nebe, ale aspoň ses skryl před prudkým studeným větrem, který začal foukat 565