„Ani nápad, já půjdu první. Jsem šikovnější. Ty bys na mě ještě pustil lavinu,“ nepřipustil jsi diskuse a začal ses škrábat do svahu. Stařík se zatím dole posadil a čeká, až budeš nahoře. Libuješ si, jak ses správně rozhodnul. Vida, zrovna tady ten kámen se nějak viklá, ten by na tebe určitě dědek pustil. Jééé, zatraceně, teď ti na něm podjela noha a kámen se řítí dolů přímo na staříka. A bere s sebou další, hotová kamenná lavina.

Zvířený prach ti zakryl výhled na staříka. Slyšíš jen hukot kamenů padajících do hlubiny... a jeden výkřik. Chudák stařík, byl nakonec celkem milý. Je ti dost mizerně, z toho, co jsi svou nešikovností zavinil a zrovna uvažuješ, kolik bodů nálady si za to odečíst, když 508