Bylo nebylo. A jestli nebylo, třeba ještě někdy bude. Nejlepší bude věřit, že prostě bylo.

Žil byl (nebo možná bude žít být, ale to už jsme si vysvětlili) na malém statku sedlák se selkou. Měli jen kravku, prasátko a malé políčko. A syna. A ještě jednoho. A ještě jednoho. Měli jen kravku, prasátko, malé políčko a tři syny.

Nejstarší syn byl veliký a silný. Nebyl to, pravda, žádný myslitel, ale kde má kravka struky a kterým koncem motyky se kope, to pochopil, takže z něj rodiče měli radost. Zastal práce za dva, moc o tom nemluvil, a to bylo tehdy v módě.

Prostředního syna obdařila příroda o něco menšími bicepsy, zato mu však rodiče mohli svěřit i takové práce, jako jít prodat telátko do města, a nemuseli se bát, že ho někdo ošidí. Práce mu šla také od ruky, a tak rodiče těšil stejně jako bratr nejstarší.

Na posledního synka již přírodě nezbylo moc svalstva, anebo ji prostě už nebavilo plácat zdravé venkovské chasníky. A potom, jako by se zastyděla za své dílo, dala mu aspoň do nezdravého těla zdravého ducha - byl to chlapec veselý a bystrý. Příliš práce sice nezastal, ani s telátkem by se ho rodiče neodvážili poslat, neboť by mu jistě uteklo, zato však dokázal bavit celou rodinku a s jeho zpěvem a vyprávěním šla bratrům práce mnohem lépe od ruky. Také nejedno zlepšení, jako třeba vodní pohon na otáčení přesýpacích hodin, bylo jeho nápadem. Zkrátka a dobře, tvořil s bratry dobrý pracovní tým a dělal rodičům radost.

Na tebe teď čeká první rozhodnutí; vyber si, kterého synka budeš hrát:

Nejstaršího 27

Prostředního 31

Nejmladšího 42