Konečně se kolem tebe lavina přehnala. (Pozorný čtenář si teď jistě říká - je to vůbec možné, takhle se vyhnout kamenné lavině? Inu, proč ne, v knize je možné všechno. Ale vraťme se na svah.)

Vidíš, že na tebe stařík něco shora volá, ale slova zanikají v rachotu laviny mizící pod tebou v hlubině. Přikládáš dlaně k ústům: „Co říííkááš?“ voláš na starce.

„Aby sis dal pozor, že mi uklouzl dolů kámen,“ huláká on. „Grrrrrr,“ pravil jsi. Když se stařík vyškrábal za suťové pole (a po cestě si ještě dvakrát odpočinul), vyrazil jsi za ním. Další vaše cesta proběhla už bez nehod. Na druhé straně hřbetu jste sestoupili do údolí do vesnice, kde stařík bydlel. Tam tě pohostil, nechal tě vyspat v pohodlné posteli ⇒ Z+1 a ráno jste se rozloučili 481