Jemně jsi zaklepal na dveře a chvíli uctivě vyčkal. Nic se nedělo. Zaklepal jsi silněji. Pořád nic. Zabušil jsi pěstí. Žádná reakce. Kopnul jsi několikrát do dveří nohou. Zevnitř se ozvaly šouravé kroky a dveře se otevřely. Rychle jsi nasadil uctivý výraz a pokorně sklopil hlavu. Chvíli trvalo, než si tvé oči přivykly na záři lampy, která se linula ven kolem siluety postavy stojící ve dveřích.

„Nač ten spěch,“ řekla silueta mladým svěžím hlasem a o chvíli později doručily tu zprávu i oči - není to druid Dudlibol, jak jsi očekával. Je to patrně sluha, může mu být tak pětadvacet let. Vyměnil jsi uctivý výraz za přátelský a hrdě pozvedl hlavu.

„Chtěl jsem si jen dočíst stránku,“ vysvětlil mladík a tys usoudil, že to bude nejspíš Dudlibolův učeň. „Pojď dál, Noriku,“ pobídnul tě a definitivně tě tím zmátl. Jak to, že mě zná, pomyslel sis.

Zeptáš se ho 426

Nezeptáš se ho 373