„Buď zdráva, krásná lesní žínko,“ pravil jsi s lehkou úklonou.

„I ty buď zdráv, poutníku,“ usmála se na tebe.

„Vítej v našem lese,“ řekl jelen rozvážně.

„Jak mě těší potkat zde, uprostřed lesa, takovou krásu,“ začal jsi lichotit dívce, „a takovou moudrost,“ obrátil ses na jelena. „A co se ti stalo, děvče, že máš roztržené šaty?“

„Kde?“ pravila dívka zděšeně.

„Tady,“ přistoupil jsi až k ní a ukázal jí na levé rameno. Jakmile dívka naklonila hlavu ve snaze zahlédnout díru v šatech, vlepil jsi jí lehký polibek na tvář.

„Ach, ty nemravo,“ zarděla se víla, „to se dělá?“

„Nemohu si pomoci,“ pokrčil jsi rameny, „jsem normální chlap a ty jsi velmi hezká.“

„No jo, ale jsem víla, víš? Ale ty se mi líbíš,“ usmála se a políbila tě na čelo ⇒ N+1. Vílí polibky jsou hojivé a léčivé ⇒ Z+2. Ještě dlouho jsi hleděl za dívkou na jelenu mizící mezi stromy. Pak ses vydal dál na cestu 389