⇒ Z-2(358)

Tma. Někde v dáli slyšíš údery obrovských kladiv. Bum... bum... buší do kovadliny. Ne, není to kovadlina, je to něčí hlava. Tušíš, že tvoje. Je to tvoje hlava, obrovská dutá slupka nacpaná k prasknutí bolestí. Zvedáš oční víčka, abys bolest vypustil ven. Ostré denní světlo se vrhlo proti tobě a snaží se ti vecpat očima do hlavy. Nad tebou zběsile tančí koruny stromů a ďábelsky se ti smějí.

Proč ležíš? Už si vzpomínáš. Pomalu vstáváš a rozhýbáváš ztuhlé tělo. Jak dlouho jsi tak mohl ležet? Moc se ti tady nelíbí, radši bys měl už jít. Krajina po pravé ruce se zdá mírně stoupat. Můžeš se vydat do svahu nebo bloudit dál mezi habry původním směrem.

Budeš pokoušet osud a zůstaneš tady 359

Půjdeš vpravo do svahu 309

Budeš dál bloudit mezi habry 381