„Pane, promiň mi mou zvědavost,“ pravil jsi, „pověz, jaké je to býti ponocným.“

„Jaké, tážeš se? Ač platím ve vsi za muže pohotového a v rétorice zběhlého, teď jsi mne zaskočil,“ řekl ponocný a promnul si prošedivělou bradu. „Věru, o tom jsem ještě neuvažoval. Neboť je-li člověk ponocným, pak spíše nežli o tom, jaké to je býti pomocným, uvažuje o tom, jaké by bylo jím nebýti. Nuž nevadí, rád se nad tím zamyslím, posečkej jen chvíli...“

Počkáš 247

Nepočkáš 229