„Ach, ty barvy,“ pravil jsi uneseně, „dlouho jsem již neviděl něco tak úchvatného,“ ukázal jsi na jedno z počmáraných pláten. Mužík se celý rozplýval nad tvou chválou:

„Myslíš?“ pravil a celý zčervenal. Pak se naklonil k tobě, spiklenecky na tebe mrkl a důvěrně ti pošeptal:

„Víš, to jsem maloval já sám...“

„Myslel jsem si to,“ pravil jsi spíše sám pro sebe. „Opravdu nádhera,“ pronesl jsi pak nahlas, „až to člověka bere u srdce...“ „Opravdu se ti to líbí?“ zeptal se muž a v oku se mu zaleskla slza dojetí. „Víš, tohle mi ještě nikdo neřekl. Jsi první skutečný znalec umění, kterého jsem potkal. Víš co, vezmi si to... ne, opravdu, vezmi si tenhle obraz na památku... neboj se, nebudu škodnej, vezmi si ho, jestli se ti líbí!“

Co ti zbývá - když už jsi tu šaškárnu začal, musíš si teď obraz vzít.

Rozloučíš se 200

Projevíš zájem ještě o lektvary 207