„Ale já jsem tudy právě chtěl jít... a pane, můžeš mi prozradit - kdo tudy šel naposledy?“

„Snad vzpomenu si, posečkej,“ promnul si prošedivělou bradu dlaní. „Ach, již vím, kdo v ten les vstoupil poslední - poutník, jenž hledal v něm bělostného jednorožce!“

„A - zabloudil?“ otázal ses s napětím v hlase.

„Pokud má paměť dobře posluhuje, pak nikoliv,“ pravil po chvíli.

„Takže teď jsem na řadě a zabloudím?“

„Tak,“ kývnul hlavou spokojeně ponocný a dodal:

„Leč již dlouho s tebou tratím svůj čas namísto odpočinku v loži, jehož právem zasluhuji. Nechť jsou tvé kroky šťastné, poutníče,“ otočil se a odešel i se svým psem 231