„Ehm... bylo otevřeno,“ pravil jsi. Světnice byla osvětlena světlem krbu a zbytkem denního světla, jež sem dopadalo otevřenými dveřmi. Zády ke stolu seděl statný muž divokého vzezření a velkou vařečkou míchal jídlo v kotli na ohni. Zbytek místnosti již tonul ve tmě.

„Já su ňákej Prouza, dřevorubec,“ pravil muž a špinavou mozolnatou tlapou si prohrábl kštici rozcuchaných černých vlasů.

Jak s ním budeš jednat?

Zdvořile 193

Pánovitě 203

Nevázaně 167