„Ach, poutníče,“ pravil jsi bodře, „teď právě jsem hodinku dřímal ve stínu košatého stromu kousek od cesty, támhle za zatáčkou. A věř mi, kdyby mě povinnosti nenutily jít dál, ještě teď bych tam ležel.“

„Tisíceré díky, dobrý muži,“ pravil a přidal do kroku. Ještě se ohlédl a vděčně se na tebe usmál.

Skutečně, strom měl pravdu, hned se cítíš líp ⇒ N+1. Všichni jsou tak trochu zlomyslní.

Nahlédneš za zatáčku, jak to dopadne 185

Půjdeš dál 202