Jdeš dál chladným jitrem, jež se jen zvolna probouzí do slunného letního dne. Před tebou se tyčí vrchovina, za kterou by již měl ležet Levektekadruzabský les. Zelené, jasné louky a pastviny, které teď lemují tvou cestu namísto hlubokých a temných lesů, na tebe působí uklidňujícím dojmem.

Slunce se již vyšplhalo téměř k poledni, když jsi spatřil u cesty sedět staříka. Je oděn v šedém roztrhaném plášti s kapucí, ze které padá vodopád bílých vlasů a vousů, a opírá se o prostou dřevěnou hůl. Zatím si tě nevšiml, vypadá to, že dřímá.

Projdeš potichu kolem, aby si tě nevšiml 153

Zeptáš se jej, jestli jdeš dobře 163

Nabídneš staříkovi buchty (máš-li je) 170

Zmlátíš staříka do bezvědomí 176