„Mě?“ pravil jsi opatrně. „Tak to máte smůlu. Sebe vám nevydám. Běžte pryč, je to můj sen a v mém snu nemáte co dělat. Kšá, dálky!“ A dálky odešly. Odešly ze tvého snu i ze tvého života. Navždy. Prožil jsi pak klidný, šťastný a nudný život. Když se statku ujal starší bratr, našel sis ženu, postavil sis vlastní dům a v něm sis spokojeně žil a spravoval boty jiným lidem, kteří si také spokojeně žili. Když jsi opět po dlouhých letech uslyšel ve snu volání, nebyly to už ty staré dálky, jejichž volání jsi neuposlechl. Byly to dálky Nenávratna. Byla to smrt 22