Náhle se drak zvedl. Dav zašuměl hrůzou, couvnul o několik kroků zpět a naježil se vidlemi, kladivy, holemi i meči a halapartnami. Obrátily se na tebe desítky párů překvapených a rozhořčených očí.

Drak s vrozeným citem pro dramaturgii ještě chvíli stupňoval napětí tím, že roztáhl křídla... a ustoupil stranou. Zlostné mručení se změnilo v překvapené výkřiky - za drakem stálo jedenáct krásných panen. Jejich otcové, matky, snoubenci, sourozenci a další se prodrali davem a vrhli se k nim nedbaje draka, který to vše dojatě sledoval. Dávno oplakané dívky se vrhaly do náručí svých blízkých a dav ti začal provolávat slávu.

„Vaše veličenstvo,“ poklekl jsi před králem, „mohu teď dostat svou odměnu?“

„Zajisté, dal jsem své slovo - zlato je tvé i s povozem,“ mávnul rukou k vozu, který vezlo několik vojáků na konci průvodu. Nechal jsi je, ať dovezou zlato ke kameni. Drak se na tebe vděčně podíval a řekl:

„Díky, nikdy ti to nezapomenu. Zbavil jsi mě spousty starostí. Kdybys někdy potřeboval mou pomoc, neváhej,“ podal ti malý kousek papíru se svou adresou v horách. Napiš si dračí navštívenku (to jen abychom byli důslední, už ji asi nebudeš potřebovat). Pak se drak chopil vozu a pěšky se vydal směšně kolébavou chůzí směrem k dalekému obzoru. Ještě se jednou otočil a ty jsi mu zamával 1031